Časová náročnost: 3 minuty

Makra se v programech využívají velice často a to proto, že zbavují programy tzv. "Magických čísel", tj. konstant, které se bez vysvětlení objevují v programu. Většinou jsou konstanty použity na začátku programu a jejich rozumné použití zvyšuje čitelnost zdrojového kódu.

Makra využíváme hlavně pro:

definici konstant pro podmíněný překlad definici složitějších výrazů nebo příkazů, které se mají rozvinout v místě použití pro určení mezí polí, které musí být zapsány konstantním výrazem

Pokud se text makra nevejde na jeden řádek, můžeme jej rozdělit na více následujících řádků. Skutečnost, že makro pokračuje na následujícím řádku, se určí umístěním znaku \ jako posledního znaku na řádku.

Časová náročnost: 6 minut

Pokud Váš překladač splňuje normu ISO C, bude mít nejméně pět předdefinovaných maker, která lze v programech použít. Jsou to:

Tabulka 8.2. __LINE__ definuje celočíselnou hodnotu, která je rovna číslu právě překládaného řádku zdrojového souboru __FILE__ definuje řetězec, který je jménem právě překládaného souboru __DATE__ definuje řetězec, který obsahuje systémové datum. Řetězec má obecný tvar měsíc/den/rok __TIME__ definuje řetězec, který obsahuje čas zahájení překladu programu. Řetězec má obecný tvar hodiny:minuty:sekundy __STDC__ je definováno jako hodnota 1, pokud překladač splňuje normu ISO C

Ukážeme si program, který předvádí výše popsaná makra.

	Příklad 8.1.
	/****************************** * c_macros.c * 19.03.2002 ******************************/ #include <stdio.h> int main(void) { printf("Preklad: %s, radek: %d, dne: %s, v: %s", __FILE__, __LINE__, __DATE__, __TIME__); return 0; }

Je důležité vědět, že hodnoty maker jsou pevně určeny v době překladu. Proto bude program vypisovat neustále stejné hodnoty bez ohledu na to, kdy bude spuštěn. Hlavní využití těchto maker je pro vytváření časových a datumových razítek, která ukazují, kdy byl daný program přeložen.

Časová náročnost: 10 minut

Preprocesor může během své činnosti vyhodnocovat, je-li nějaké makro definováno či nikoliv. Při použití klíčového slova preprocesoru defined pak může spojovat taková vyhodnocení do rozsáhlejších logických výrazů. Argument defined nemusí být uzavřen do závorek. Může se však vyskytnout jen za #if nebo #elif.

	Příklad:
	#if defined LIMIT && defined OSTRA && LIMIT==10

V závislosti na splnění či nesplnění podmínky můžeme určit, bude-li ohraničený úsek programu dále zpracován, nebo bude-li přeskočen a tak nebude přeložen. Této možnosti použití preprocesoru říkáme podmíněný překlad.

Direktivy které můžeme použít u podmíněného překladu:

Syntaktické definice popisující podmíněný překlad jsou: #if text [[#elif text] [#else text]] #endif

Části zapsané v hranatých závorkách [] jsou nepovinné. Část označená jako text musí být vyhodnotitelná při činnosti preprocesoru.

Vždy musí být jasno, kde podmíněná část zdrojového textu začíná a kde končí. Proto nesmíme zapomínat na #endif či #elif. Podmíněné části musí být ukončeny a omezeny v rámci jednoho zdrojového textu. Jinak oznámí preprocesor chybu. Dále je zde oproti C zavedena i podmínka #elif.

Napíšeme si program na kterém si demonstrujeme pravidla podmíněného překladu. Naším úkolem bude zobrazit samotnou ASCII sadu, nebo sadu rozšířenou na základě hodnoty obsažené v proměnné CHAR_SET.

	Příklad 8.2.
	/****************************** * cond_trn.c * 19.03.2002 ******************************/ #include <stdio.h> /* Definujem CHAR_SET jako 256 nebo 128 */ #define CHAR_SET 256 int main(void) { int i; #if CHAR_SET == 256 printf("Zobrazeni uplne sady ASCII znaku plus rozsireni.\n"); #else printf("Zobrazeni jen samotne sady ASCII znaku.\n"); #endif for(i=0;i<CHAR_SET;i++) printf("%c ",i); return 0; }

Časová náročnost: 1 minuta

Makro #pragma je speciální direktivou, která má uvozovat všechny implementačně závislé direktivy. Pokud jiný překladač speciální direktivu nezná, prostě ji bez chybového stavu ignoruje.