Co je validita dokumentu již víme. Je to shoda struktury dokumentu s jeho DTD. Psát XHTML stránky validní by pro nás mělo být automatické. Mělo by být samozřejmostí správně zanořování a ukončování značek, správné používání atributů apod. Pokud je dokument validní, lze jej vždy bez problémů strojově zpracovat.

Pro validaci webových dokumentů existuje volně dostupná služba W3C Markup Validation Service, kde si můžeme vždy ověřit zda je náš dokument validní. Pokud se v něm vyskytují chyby, jsou vypsány spolu se stručným komentářem o jakou chybu se jedná.

Pokud máme dokument validní dle W3C validátoru, máme právo si na svůj web umístit ikonku, která tuto skutečnost potvrzuje.

Ovšem pozor, to že je dokument validní ještě automaticky neznamená že je správný. Validita ověřená ve W3C validátoru nic nevypovídá o kvalitě zápisu kódu, přístupnosti webu a o jeho grafickém zpracování.

Validita by měla být samozřejmostí, ovšem nesmí se stát omezujícím kritériem při tvorbě webu, neboť pak by mohlo dojít k tzv. sterilitě. Sterilní web je takový web, který je tak úzkostlivě validní až tím trpí jeho grafické, případně obsahové zpracování. Vyvarujme se takových webů. Dělejme weby validní, ale přístupné a grafiky pěkně zpracované.

Mějme však na paměti, že psát validní dokumenty bychom se měli naučit automaticky - správně zanořovat elementy, psát atribut alt k obrázkům img apod. a validátor používat jen pro kontrolu, zda jsme někde neudělali „překlep“.

Na druhou stranu se nebojme občas z validity ustoupit, pokud to má své opodstatnění. Typickým příkladem jsou třeba tzv. podtržítkové hacky u CSS.