Správně vnořené elementy - nesmí se křížit a musí odpovídat DTD. Bohužel z princip DTD nelze vnořováni zcela přesně popsat a proto jsou některá důležitá omezení popsána v Dodatku XHTML. Ten specifikuje, jaké elementy nesmí být v sobě vnořeny (např. a v sobě nesmí obsahovat další elementy a).

Správné psaní koncových značek - v XHTML již neexistují nepárové značky, každá značka musí mít svou koncovou značku vyjma prázdných elementů (např. <p> … </p>).

Ošetření prázdných elementů - prázdné elementy buď napíšeme jako počáteční a koncovou značku bez obsahu nebo do konstrukce < /> (např. <br />). Před lomítko píšeme mezeru, kvůli kompatibilitě se staršími prohlížeči.

Rozlišení velikosti písmen - XHTML stejně jako XML rozlišuje velikost písem. Značky píšeme vždy malými písmeny!.

Hodnoty atributů v uvozovkách - stejně jako v XML i v XHTML musí být všechny atributy značek uzavřené do uvozovek. V HTML to vyžadováno nebylo.

Ošetření speciálních znaků - speciální znaky (<, >, & …) vždy píšeme jako entity.

Atributy id a name - v HTML se daly všem elementům přiřazovat atributy id a name, používané pro speciální práci s těmito elementy (třeba odkazování na ně, nebo JavaScript). V XHTML již není name definovaný, lze pracovat pouze s atributem id.

Neexistuje minimalizace atributů - v HTML šlo napsat např <input type="checkbox" checked>, v XHTML již nemůžeme atribut takto zkrátit a musíme napsat <input type="checkbox" checked="checked">

je to moderní technologie, která má budoucnost

máme zajištěnou dopřednou kompatibilitu svých dokumentů

nutí nás psát sémanticky správné dokumenty

obsahuje minimum značek, které pro tvorbu dokumentů potřebujeme

redukce rozsahu kódu - méně kódu znamená rychlejší stránky a více kapacity na serveru

umožňuje vytvářet přístupná, kompaktní, a snadno spravovatelná webová sídla

zatímco v HTML jsou stránky zobrazeny nějak ať již obsahují chyby nebo ne, u XHTML si můžeme být jistí že je syntakticky správně a bude interpretována vždy stejně