Třída (class) v objektově orientovaném programovacím prostředí, která je navržena pouze jako nadřízená třída, ze které se odvozují vlastní funkční podtřídy (sub-class). Sama se nepoužívá; může dokonce obsahovat neúplnou sadu základních vlastností, ty jsou dodávány podtřídami.
1. Číslo označující umístění objektu v paměti počítače. 2. Adresa účastníka počítačové sítě.
Americká instituce, která vyvíjí americké průmyslové standardy ve shodě s mezinárodními standardy ISO.
Obecný pojem pro počítačový program či soubor programů, které plní daný účel. Pojem aplikace v mnohém splývá s pojmem program; obecně se program staví "níže", tedy do oblasti plnění menších, univerzálních a spíše pomocných funkcí, zatímco aplikace jsou větší programové balíky, plnící komplexnější úkoly. Aplikace se dělí podle oboru, druhu operačního systému, pod kterým pracují a někdy rovněž podle stupně komplexnosti.
American Telephone and Telegraph - Americká telefonní a telegrafní společnost - Založena v r. 1885, 1. 1. 1984 z rozhodnutí federálního soudu USA rozdělena na více nezávislých společností.
(Americký standardizovaný kód pro výměnu informací). Standardní sada znaků, definovaná a vytvořená v roce 1968. Definuje znaky, číslice a speciální písmena, použitelná v datové komunikaci. ASCII kód obsahuje 256 znaků, přičemž prvních 128 je zcela standardizováno prakticky na všech hardwarových i operačních platformách a dalších 128 je určeno pro další použití výrobci hardware či software. Velmi často druhých 128 znaků používá pro znaky lokálních abeced. Používá se dnes prakticky ve všech oborech výpočetní techniky.
Základní jednotka informace vyjadřující dva stavy: ano - ne, pravda - nepravda, nízké napětí - vysoké napětí atd. Vyjadřuje se číslicemi 0 nebo 1. Pomocí nich lze tvořit čísla.
Jednotka informace složená z osmi bitů. Bajt je nejmenším adresovatelným prvkem v paměti počítače, přestože se lze odkazovat i na jeho jednotlivé bity.
(binární soustava, dvojková číselná soustava) Polyadická poziční číselná soustava se základem 2. Stejně jako jsou ve známé desítkové soustavě čísla vyjadřována posloupnostmi číslic 0 až 9, jsou ve dvojkové soustavě užívány k vyjádření čísel pouze dvě číslice: 0 a 1.
(vyrovnávací paměť) Paměťový prostor pro přechodné uložení dat přesouvaných z rychlejšího paměťového média na pomalejší výstupní zařízení. Buffer plní úlohu mezičlánku zadržujícího přenášená data tak, aby je pomalé výstupní zařízení mělo okamžitě k dispozici a aby zároveň zdrojové médium nebylo zdržováno zdlouhavým přenosem. Je-li kapacita bufferu větší než objem přemísťovaných dat, přesunou se všechna data do bufferu a zatížení zdrojového média je minimální. Vzhledem k tomu, že zdrojovým médiem je nejčastěji počítač (a cílovým tiskárna), je tato situace výhodná. Proto platí pravidlo: efektivita roste s velikostí bufferu, ne však nad určitou mez.
Programovací jazyk vyšší úrovně, vyvinutý Denisem Hallem v roce 1972 pro implementaci operačního systému UNIX. Kombinuje prostředky vyšších jazyků s možnostmi assembleru. Obsahuje základní malé jádro, které je závislé na použitém počítači. Další funkce jsou pak uloženy v knihovnách, dostupných pomocí jazyka C. Jazyk C má pečlivě propracovanou standardizaci, a je proto implementován na většině systémů. Díky svým možnostem a hutné syntaxi je oblíbený zejména mezi profesionálními programátory.
Nová verze programovacího jazyka C. (operátor ++ znamená v jazyku C následníka). Ke standardnímu jazyku C přidává nově objektově orientované programování a zlepšenou práci s funkcemi.
Druh zápisu dat pomocí hierarchické soustavy. Podstatný je základ číselné soustavy, což je číslo, které určuje maximální počet prvků jednoho řádu. Kromě běžné desítkové soustavy se vyskytuje soustava binární (základ 2), osmičková (základ 8) a šestnáctková (hexadecimální, základ 16).
Číslo v počítači složené z celé a desetinné části. Je uloženo v paměťové buňce tak, že je umožněna změna jeho přesnosti - počtu desetinných míst v jistém rozsahu. Výhodou této interpretace desetinných čísel je vysoká přesnost při matematických operacích, nevýhodou jejich výpočtová složitost. K urychlení operací s plovoucí řádovou čárkou a pro práci s čísly s vysokým počtem desetinných míst slouží matematické koprocesory.
Souhrn hmotných technických prostředků umožňujících nebo rozšiřujících provozování počítačového systému. Hardware je sám počítač, jeho komponenty (paměť, ( viz ) základní deska s obvody, záznamová média, periférie, vstupně/výstupní zařízení, přídavné karty atd.), tiskárny, sítě, speciální zařízení. hardware je vše kromě programového vybavení (software). Na hranici mezi oběma skupinami leží firmware.
Hexadecimální číselná soustava je číselná soustava se základem 16. Tomuto číslu odpovídá i počet cifer nutných k vyjádření čísla v hexadecimálním tvaru. Vzhledem k tomu, že běžně používaná desítková soustava má pouze deset cifer 0 až 9, musí hexadecimální soustava používat dalších šest cifer, za něž byly zvoleny písmena abecedy A až F. Skutečná hodnota jednotlivých hexadecimálních cifer je pro 0 až 9 totožná s desítkovou soustavou, nadstavené cifry A až F pak nabývají hodnot 10 až 15. Aby se odlišilo číslo zapsané v hexadecimálním tvaru neobsahující cifry A až F (a tedy na první pohled vypadající jako zápis decimálního čísla), používá se u hex. čísla speciální předpony nebo přípony (např. 10H, 10h, $0010 apod.). Výhodou hexadecimálního zápisu čísla v oblasti počítačového zpracování je skutečnost, že jím lze jednoduše vyjadřovat násobky hodnot bajtů. Např. čtyřbitové binární číslo 1110 (desítkově 14) lze vyjádřit jedinou hexadecimální cifrou E, tedy celý bajt (číslo s hodnotou v rozsahu 0 - 255) můžeme vyjádřit jako pouhé dvě hexadecimální cifry, dále pak slovo (číslo v rozsahu 0 - 65535 nebo podobně) lze vyjádřit čtyřmi hexadecimálními ciframi. Příklad: desítkové číslo 49534 se zapíše v hexadecimální soustavě jako C17E (tedy správněji C17Eh).
Mezinárodní autoritativní organizace pro zavádění celosvětových standardů. V této organizaci jsou zastoupeny všechny významné státy světa svými normativními ústavy; ISO definuje a přijímá standardy z celé průmyslové oblasti včetně výpočetní techniky a komunikací.
Viz též www.iso.ch.
Síťově orientovaný interpretovaný programovací jazyk vyvinutý firmou Sun Microsystems. Byl vyvinut pro používání v prostředí Internetu a umožňuje tvorbu malých programů zvaných applety, které je možné načíst z Internetu a okamžitě spouštět; obecně však lze v Javě vytvořit cokoli, od operačního systému po podnikový informační systém. Díky tomu, že je Java interpretovaný jazyk, může běžeet na jakékoli platformě (tj. může být na tuto platformu portována velice rychle). Pomalost daná touto technologií by měla být vyvažována tím, že mikrokód interpretující Javu by měl být "zadrátován" jednak ve speciálních čipech, jednak (snad) i v budoucích verzí procesoru Pentium, a tím se dosáhne běžně rychlého chodu aplikací v Javě.
Viz též www.java.sun.com.
Systém zkonstruovaný pro používání jedním uživatelem. Opakem je víceuživatelský systém.
Obecně jakýkoli druh zápisu dat, který dodržuje daná pravidla. Pojem používá se zejména u programů, kde je právě absolutně nutné dodržovat daná pravidla zápisu.
Proces překladu zdrojového kódu programu (source code) z vyššího programovacího jazyka do strojového kódu (kódu instrukcí procesoru). Kompilaci provádí automaticky samostatný program - kompilátor.
Programový modul, který převádí instrukce ze zdrojového textu programu přímo do instrukcí strojového kódu procesoru. Kompilace se provede jen jednou a pak při každém dalším spuštění jsou pak přímo vykonávány strojové instrukce bez nutnosti překladu.
Uživatelská definice posloupnosti více operací (např. stlačení kláves) nebo sekvence několika psaných příkazů. Makro se spouští jako jediný příkaz a je vlastně zkratkou zjednodušující uživateli provádění zdlouhavých posloupností kroků jejich nahrazením nějakou globální funkcí, která dokáže jednotlivé kroky provést automaticky. Makro může vystupovat např. v jednoduché formě náhrady některých delších řetězců nebo textů kratšími alternativami, které se při zpracování příslušného úseku textu rozvinou do původní podoby; makra se uplatňují také v aplikacích pro nahrazení posloupnosti opakovaných činností stlačením jediné kombinace kláves nebo např. v tabulkovém procesoru může makro nahradit definici složitějšího matematického výrazu.
1. Z matematického hlediska jde o část ( viz ) dekadického ( viz ) logaritmu čísla za desetinou tečkou. Např. dekadický logaritmus čísla 50 je přibližně 1.6989, odtud mantisa zaokrouhlená na čtyři desetinná místa odpovídá číslu 0.6989. 2. V počítačové terminologii je mantisa součástí popisu čísla s ( viz ) plovoucí desetinnou čárkou . Např. číslo 521 000 se v této notaci vyjádří jako 5.21 E+05, kde 5.21 je mantisa a E+05 je exponent (znamená 10^5).
1. objektový kód, module . 2. Ohraničený, samostatný prvek, se kterým je možno manipulovat, obvykle graficky a manuálně. Objekty jsou důležitými stavebními i ovládacími prvky moderních programů, protože činí programy průhlednějšími při tvorbě a jednoduššími v ovládání.
Způsob programování, při kterém je program složen z kompaktních prvků - objektů. OOP způsobilo určitou revoluci programování svou výbornou strukturovaností, modularitou a přehledností. OOP nesmírně usnadňuje používání knihoven - objektových modulů a tím umožňuje jednodušším způsobem tvořit rozsáhlé programové systémy.
) Kód, který vytváří kompilátor nebo assembler ze zdrojového kódu programu. Objektový kód již obvykle obsahuje instrukce procesoru počítače nebo assembleru.
Podstatné softwarové vybavení počítače, které provádí základní řízení veškerých zdrojů počítače a komunikaci s uživatelem - je nenahraditelným rozhraním mezi počítačem (hardware) a buď uživatelem přímo nebo dalšími programy. Bez operačního systému není možné počítač používat - veškeré příkazy uživatele jsou operačním systémem přijímány a zpracovávány, a rovněž veškeré programy využívají ke své činnosti služeb operačního systému. Operační systém je přítomen na pevném disku počítače a načítá se do paměti při startu počítače - tomuto procesu se říká bootování.
Část programu, která je tvořena pojmenovanou posloupností příkazů. Díky své ucelenosti a pojmenovanosti může být procedura volána svým jménem jinou procedurou nebo hlavním jádrem programu. Procedura může rovněž přebírat parametry a vracet návratové hodnoty.
Ucelený souhrn instrukcí (příkazů), pomocí kterých provádí počítač určitou činnost. Program je tvořen souborem nebo více soubory, které jsou v úhrnu dostatečně schopné provádět předepsanou činnost. Příbuznými termíny, mezi kterými lze těžko vymezit ostrou hranici, jsou: - aplikace , čímž se označuje obvykle komplexnější souhrn často i několika programů, které plní úkoly dané oblasti - software , čímž se označuje jakékoli programové vybavení počítače, které je ucelené spíše svým vnějším zjevem.
Programový prostředek určený pro převod posloupnosti příkazů (zdrojového kódu programu) do přímo a samostatně spustitelné podoby. Programovací jazyky jako C++, Pascal, Modula a další jsou navrženy jako kompilátory. Na druhé straně existují jazyky, které lze používat i v interpretované formě (např. Basic).
Obecně jakékoli programové vybavení. Oblast software zahrnuje programy od základních vstupně/výstupních systémů (BIOS), přes operační systémy a veškeré aplikace, od jednoduchých utilit až po komplexní programové systémy. Software je obecně série programových instrukcí, uložená v přirozených celcích (souborech) na záznamovém médiu či v paměti počítače. Software sám je vždy "nehmotný", ke svému šíření a používání vždy potřebuje hardware.
Víceuživatelský a multiprocesingový operační systém vyvinutý (zejména pány Thompsonem a Ritchiem) v laboratořích firmy AT&T Bell v roce 1969 a poprvé komerčně použitý v počítačích PDP firmy Digital. Většina dalšího vývoje pak byla provedena na univerzitě v Berkeley, čímž vznikla edice UNIXu nazvaná BSD (Berkeley SOFTWARE Distribution) UNIX. Další vývoj UNIXu přebírá firma UNIX System Laboratories (USL), kterou pohltila později firma Novell, která ji však později předala nezávislé organizaci X/Open. Existuje široká škála implementací (forem, podob) operačního systému UNIX. Všechny však mají přibližně shodnou vrstevnatou strukturu, založenou na silném jádře. Přínos operačního systému UNIX je mj. v tom, že programy jsou v rámci jednotlivých implementací přenositelné, neboť jsou obvykle programovány v jazyce C. Slovo UNIX se vyvinulo z výrazu Uniplexed Information and Computing System, což byl jakýsi oponent neúspěšného všezahrnujícího systému Multics, Multiplexed Information and Computing System. Ze slova Unics se pak vyvinul název UNIX.