Rejstřík (index) můžeme tvořit v zásadě dvěma způsoby - buď ručně vypsat všechny jeho položky (což však zpravidla dělat nebudeme) a nebo si jej necháme vygenerovat automaticky pomocí XSL.
Text, který chceme mít v rejstříku označíme elementem
indexentry
. Položce rejstříku můžeme přiřadit až tři stupně zanoření -
primary
, secondary
a tertiary
. Díky tomu lze
definovat v rejstříku až tři stupně podhesel. Položky rejstříku se
automaticky řadí dle abecedy.
Ovšem pozor!. Slova uzavřená v elementu
indexentry
budou jako položky rejstříku, ale v samotném textu se neobjeví. Má to svoje
opodstatnění, můžeme pak totiž používat v textu jiné tvary stejného slova než v rejstříku a psát
např.
Toto je položka<indexterm><primary>rejstřík</primary></indexterm> <emphasis>rejstříku</emphasis>.
Pokud chceme vytvořit heslo s podheslem, uvedeme:
<indexterm> <primary sortas="usepackage">\usepackage</primary> <secondary>babel</secondary> </indexterm> <indexterm> <primary sortas="usepackage">\usepackage</primary> <secondary>czech</secondary> </indexterm> <indexterm> <primary sortas="usepackage">\usepackage</primary> <secondary>inputenc</secondary> </indexterm>
Což v tomto případě vytvoří rejstříkové heslo \usepackage, které bude obsahovat tři podhesla: babel, czech a inputenc.
Povšimněte si atributu sortas
. Ten je volitelný a určuje podle jakého
klíče se bude daná položka řadit. V našem případě by totiž termín
\usepackage spadal pod symboly, neboť začíná znakem „\“
což se nám zřejmě nehodí. Atributem sortas
určíme aby se termín při řazení
bral jako usepackage a spadal v rejstříku pod písmeno
„U“ i když v něm bude vysázen jako \usepackage.
Stejná rejstříková, hesla můžete uvést na různá místa dokumentu. V rejstříku pak bude u příslušného hesla seznam všech jeho výskytů, oddělený čárkou. Při pojmenovávání rejstříkového hesla dbejte na zápis velkých a malých písmen - jsou rozlišovány.
Kompletní rejstřík pak na daném místě dokumentu (zpravidla za obsahem) vygenerujeme uvedením:
<index></index>
Slovníček (glosář)
slouží pro strukturovaný výpis pojmů spolu s jejich významem. Jeho tvorba je namáhavější
než tvorba rejstříku. Do elementu glossary
musíme ručně vypsat pojmy
(glossterm
) spolu s jejich zkratkou (abbrev
) a jejich významy
(glossdef
). Tyto pojmy můžeme dělit do pojmenovaných sekcí elementem
glossdiv
. Elementem glossseealso
můžeme odkazovat na jinou
položku slovníčku. Vše nám názorně ilustruje následující příklad.
<glossary> <title>Example Glossary</title> <glossdiv><title>E</title> <glossentry id="xml"> <glossterm>Extensible Markup Language</glossterm> <acronym>XML</acronym> <glossdef> <para>Some reasonable definition here.</para> <glossseealso otherterm="sgml">SGML</glossseealso> </glossdef> </glossentry> </glossdiv> <glossdiv><title>S</title> <glossentry> <glossterm>SGML</glossterm> <glosssee otherterm="sgml"/> </glossentry> <glossentry id="sgml"> <glossterm>Standard Generalized Markup Language</glossterm> <acronym>SGML</acronym> <glossdef> <para>Some reasonable definition here.</para> <glossseealso otherterm="xml">XML</glossseealso> </glossdef> </glossentry> </glossdiv> </glossary>
V textu se pak na slovníkový pojem odkážeme elementem glossterm
pomocí
jeho id
, tak jak je to u odkazů běžné.
Standard jazyka <emphasis role="bold"><glossterm linkend="sgml">SGML</glossterm> </emphasis> byl uveřejněn v roce 1980.