3. Typy čipových karet

Čipových karet je několik typů a mohou být kombinovány i s magnetickým proužkem. V terminologii panuje volnost a definice se různí. Společným znakem čipových karet jsou rozměry (85,60 x 53,98 x 0,76 mm) a ev. další charakteristiky podle norem ISO (7816-1 až 7, 3554), ale zejména to, že obsahují mikročip, tj. integrovaný obvod. Proto bývají označovány jako IC nebo ICC karty (Integrated Circuit Cards) nebo chytré karty (Smart Cards, zejména v USA) nebo jen čipové karty (Chip Cards). Další znaky nejsou tak pevné. Většina čipových karet obsahuje destičku s kontakty, ale existují i bezkontaktní čipové karty. V tomto případě je uvnitř čipové karty po jejím obvodu vytvořena z jemných drátků elektromagnetická cívka umožňující bezkontaktní přenos dat dnes až do vzdálenosti jednoho metru (viz obrázek). Čipové karty mohou obsahovat paměť různých typů (RAM, ROM, PROM, EPROM, EEPROM) s různým stupněm ochrany. Nejjednodušší čipové karty jsou paměťové karty; jejich čip slouží jen jako paměťové médium. Říká se jim paměťové karty (Memory Cards) nebo karty s uloženou hodnotou (Stored-Value Memory Cards) nebo též podle účelu jejich použití předplatitelské karty (Prepaid Cards). To je případ většiny telefonních karet nebo karet s uloženou malou finanční hodnotou (například deseti až stodolarová VISA karta pro Olympijské hry v Atlantě). Jiné typy čipových karet vydávají obsah své paměti až po přijetí PIN nebo jiného kódu (Hard Wired Logic Cards); jejich funkce je však podobně jako v předchozím případě poměrně jednoduchá, předem určená při výrobě.
 

Smart Cards

neboli chytré karty (“smart karty”) je často jen synonymum pro čipové karty, ale u nás se takto označují zejména mikroprocesorové karty (Microprocessor Cards), tj. čipové karty s vlastní aktivní inteligencí. Ta je tvořena mikroprocesorem, který je schopen provádět různé operace s daty uloženými v paměti čipové karty (RAM, ROM, EEPROM). Základní operační systém je uložen v ROM, ale paměť EEPROM, až 10 000krát přeprogramovatelná, může obsahovat mnoho aplikací. Data mohou být uložena v EPROM i EEPROM a RAM může procesor použít pro své výpočty a mezivýsledky. Procesor je velmi užitečný pro bezpečnost. Může provádět výrazně silnější autentizaci, výpočty nutné pro digitální podpis, šifrování komunikace mezi kartou a (platebním) terminálem aj. Procesor může ukládat data do paměti EEPROM v zašifrovaném tvaru i jiné šifrovací klíče apod.
 

Super Smart Cards

byly předobrazem zmíněného PC v čipové kartě. Obsahují kromě mikroprocesoru ještě klávesnici a displej. V době, kdy se tato myšlenka poprvé realizovala (červenec 1988, VISA a Toshiba), byly však použité technologie příliš drahé, a proto se od nich upustilo. Zmíněnou kartu můžete vidět na obrázku, není však vidět její tloušťka, přesahující (díky bateriím) mez, stanovenou normou ISO. Dnes je však situace příznivější, a navíc by mohly obsahovat i účinný zdroj napájení. Jde jen o nalezení vhodných aplikací. Ale zpět do reality: nejpoužívanější jsou zatím karty “nejhloupější” (s magnetickým proužkem) nebo paměťové karty.
 

Telefonní karty

byly zavedeny pro zjednodušení plateb (připomeňme plechovou telefonní platební kartu z roku 1914) a pro odstranění manipulace provozovatele automatů s mincemi. To proto, aby mince nelákaly zloděje. Novodobí zloději se tedy zaměřili na padělání telefonních karet. Telefonní karty jsou předplatitelskými kartami a zároveň kartami s uloženou hodnotou. Za hodnotu se předem platí a ta se na kartě snižuje, podle čerpání služby (telefonní impulzy). Karty tak obsahují jen malou pamět EPROM a EEPROM.
 

Elektronická peněženka

Přelom 20. a 21. století se nese ve znamení eloktronické komerce a obchodování. Je to způsobeno hlavně díky prudkému nárustu obchodu a peněžním transakcím. V tomto směru jsou nejdál Spojené státy americké. Přesto už v roce 1996 finanční instituce Europay International, Mastercard, Visa spojily své síly a vydaly normu nazvanou standard EMV. Konečná verze vyšla 30. června 1996 a má tři části. První z nich, “Integrated Circuit Card Specification for Payment Systems”, popisuje minimální funkce čipu (čipové karty) a terminálu, které jsou nutné pro vzájemnou komunikaci a interoperabilitu. Druhá, “Integrated Circuit Card Application Specification for Payment Systems”, definuje nezbytné procedury čipové karty a platebního terminálu pro zajištění transakce platebního systému a poslední “Integrated Circuit Card Terminal Specification for Payment Systems” definuje povinné, doporučené a volitelné požadavky nezbytné pro akceptaci karty terminálem v souladu s předchozími dvěma částmi norem.

Další standard, který byl použit je OTA (Open Terminal Architecture – otevřená architektura terminálu). Je to standard pro všechny terminály a zařízení pracující s platebními kartami. Jakmile je software OTA instalován do terminálu, stává se styčnou plochou pro všechny platební produkty. Umožňuje, aby na jediném hardwaru mohly být výměnou softwaru realizovány různé platební systémy. OTA byla poprvé představena v červnu minulého roku a od března t. r. je k dispozici v nové verzi. Akciová společnost ISC MUZO, založená našimi bankami pro zajišťování jejich technologického servisu a zázemí (včetně systému CLIP), je v této oblasti prvním zákazníkem společnosti Europay a standard OTA aplikovala i v rámci premiéry systému CLIP v Praze. Software OTA chce použít nejprve u platebních terminálů firem Ingenico a Verifone, později u prodejních a bankovních automatů projektu CLIP a v budoucnu snad i v obchodnických terminálech dalších platebních prostředků.
Posledním standardem použitým v systému CLIP, tentokrát pro bezpečnost, je pak šifrovací algoritmus RSA

Jak je vidět na obrázku, tak tento systém měly podporovat v první fázi uvedené tři banky. Po téměř dvou letech kdy informací z této oblasti nebylo moc nejdál došla IPB, která vybavuje pošty a své pobočky divize Poštovní spořitelny terminály pro elektronické peněženky a obchody začínají postupně přijímat tyto karty. Má to však jeden háček1 Existují vůbec tyto karty u klientů Poštovní spořitelny? Musím konstatovat, že asi ne, jelikož mi ji slibovali už ve 3. čtvrtletí roku 1998 a zatím nic nepřišlo i když na poštách informují že je postupně rozesílají.
 
 

<--<-^->-->


 


Semestrální projekt z Číslicových počítačů II.
Autoři: Lumír Návrat, Jakub Konštacký, Zdeněk Šmíd, Pavel Oplatek