Zkoušení stavebních materiálů a výrobků

Stanovení základních vlastností sádry

Pro zkoušení sádrových pojiv platí od roku 2005 zkušební postupy kodifikované v těchto českých technických normách:

ČSN EN 13279-1:2005

Sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky - Část 1: Definice a požadavky

ČSN EN 13279-2:2005

Sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky - Část 2: Zkušební metody

(Zároveň platí stále české normy ČSN 72 2301 - Sádrová pojiva. Klasifikace. Všeobecné technické požadavky. Zkušební metody)

Stanovení pevností sádry

Stanovení pevnosti v tahu za ohybu a v tlaku se u sádry stanovuje stejným postupem jako u cementu na třech zkušebních tělesech.

Vyhodnocení zkoušky. Zkoušená sádra se na základě stanovených pevností zařadí do pevnostní třídy G2 - G25 dle požadavků normy.

Třídy sádrových pojiv dle pevnosti v tlaku

tabulka zatřídění pevností

Zpracovatelnost sádrového pojiva podle ČSN EN 13279-2

Stanovení vodního součinitele disperzní metodou (ČSN EN 13279-2, odst. 4.3.2)

Princip. Stanovuje se množství sádrového pojiva (v gramech), které je potřebné pro přípravu směsi požadované konzistence.

Zkušební zařízení:

  • mísa a míchací metla, vyrobené z nereaktivního materiálu
  • Vicatův prstenec
  • plochá hladká podložka (nejlépe z hladkého a čistého skla)
  • stopky
  • dělené měřítko, měřicí páska

Příprava záměsi. Připravíme si asi 400 g vody (dle normy 500g) a vlijeme do míchací nádoby. Spustíme stopky a do nádoby po dobu 30 sekund sypeme potřebné množství pojiva (poprvé zvolíme množství dle návodu výrobce). Po promíchání necháme záměs stát po dobu 60 s a poté ručně mícháme po dobu 30 s, přičemž se vykoná 30krát pohyb tvaru osmičky. Opět necháme stát po dobu 30 s a následně mícháme stejným způsobem po dobu 30 s.

Postup měření. Připravenou směs vlijeme do kónického Vicatova prstence, umístěného na hladké podložce a přebytečnou záměs odstraníme. V době 3 minut 15 s po zahájení míchání prstenec zvedneme kolmo vzhůru a záměs se ponechá volně rozlít po podložce. Změří se průměr koláče ve dvou na sebe kolmých směrech. Je-li průměr v rozmezí 150 až 210 mm, zaznamená se hmotnost vsypaného pojiva v gramech (m2). Je-li průměr mimo rozsah (150 - 210 mm), opakuje se zkouška znova od začátku s použitím většího nebo menšího množství pojiva (při dalším pokusu je doporučená změna hmotnosti o cca 20 g). Zkouška se opakuje tak dlouho, dokud není průměr rozlití koláče v požadovaném rozmezí.

Vyjádření výsledků. Vodní součinitel R (poměr voda/pojivo) je dán vztahem

R = 400 / m2 ,

Stanovení vodního součinitele sypnou metodou (ČSN EN 13279-2, odst. 4.3.1)

Princip. Stanovuje se množství sádrového pojiva (v gramech), které může být nasyceno vodou vsypáním do 100g vody.

Zkušební zařízení:

  • válcová skleněná nádoba s vnitřním průměrem 66 mm a výškou 66 mm a se značkami ve výšce 16 a 22 mm nad povrchem dna.
  • stopky
  • váha s přesností na 0,1 g

Vlastní měření. Do skleněné nádoby se vlije 100g vody bez toho aniž by se ovlhčily stěny nádoby. Změří se hmotnost m0, s přesností na 0,5 g. Následující postup nepřesáhne 120s:

  • Do nádoby se rovnoměrně nasypává sádra po povrchu doby tak, aby po 30 s dosáhla sádrová kaše první značky (16 mm) a po dalších 30 s značky druhé (22 mm).
  • Vsypávání pak pokračuje, po dalších 30 s by měla kaše dosahovat cca 2 mm pod hladinu vody.
  • Během dalších 20 - 40 s se nasype další množství sádry tak, až se hladina ztratí.
  • Zaznamená se doba rozsypu a hmotnost m1, s přesností na 0,5 g.

Vyjádření výsledků. Vodní součinitel R (poměr voda/pojivo) je dán vztahem:

R = 100 / m1 – m0 ,

Kde:

m0 - je hmotnost skleněné nádoby s vodou, v gramech

m1 - je hmotnost skleněné nádoby, vody a sádry, v gramech

Stanovení doby tuhnutí nožovou metodou (ČSN EN 13279-2, odst. 4.4.1)

Princip. Počátek tuhnutí se udává v minutách, po kterých se okraje řezu zhotoveného nožem do sádrové kaše přestanou spojovat.

Zkušební zařízení:

  • nůž s čepelí o délce asi 100 mm, šířce 16 mm a tloušťce horní hrany 1 mm ve tvaru klínu
  • špachtle
  • hladká skleněná deska (minimální rozměry 400 mm x 200 mm)
  • stopky
  • míchací nádoba, vyrobená z nereaktivního materiálu

Příprava zkušebních koláčů. Sádrové pojivo se smíchá s množstvím vody stanoveným disperzní metodou. Příprava záměsi je stejná jako v bodě 1. Zaznamená se čas,kdy sádrové pojivo přijde poprvé do styku s vodou (t0). Sádrová kaše se nalije na skleněnou podložku za stálého míchání a vytvoří se 3 koláče o průměru 100 až 120 mm a tloušťce asi 5 mm.

Stanovení počátku tuhnutí Ti. Počátek tuhnutí se stanoví prováděním řezů přes koláč kaše až do doby, kdy se řezy přes koláč včetně okrajů přestanou uzavírat (t1). Po každém řezu se nůž otře a osuší. Řezy se musí provádět v intervalech, které nejsou větší než 1/20 očekávané doby tuhnutí. V našem případě je doporučen interval 30 s. Dva koláčky jsou určeny pro orientační řezy, jeden pro zkušební řezy. Počátek tuhnutí Ti je dosažen v čase t1, tj. kdy se přestanou spojovat okraje řezu přes koláč.

Vyjádření výsledků. Počátek tuhnutí Ti je dán vztahem:

Ti = t1 - t0 ,

Kde:

Ti - je počátek tuhnutí v minutách

t0 - doba, ve které je sádrové pojivo přidáno do vody, v minutách

t1 - doba, kdy se řezy přes koláč včetně okrajů přestanou uzavírat, v min.

Stanovení počátku a doby tuhnutí Vicatovým přístrojem (ČSN EN 13279)

Stanovení počátku a doby tuhnutí se provádí obdobně jako u cementu na kaši normální hustoty s tím rozdílem, že vpichy se zkouší po 30 sekundách.

Počátek tuhnutí je čas v minutách od okamžiku přidání pojiva do vody do okamžiku, kdy jehla poprvé nedopadne na povrch podložní destičky.

Doba tuhnutí, je počet minut, který uplyne od vsypání sádry do vody po moment, když se jehla Vicatova přístroje ponoří do sádrové kaše maximálně 1 mm od povrchu.

 

Rozdělení sádry dle doby tuhnutí: